pondělí 10. prosince 2012

(Adventní) random



Kdysi jsem takto hledala výraz „cameo“. Narazila jsem na něj ve filmovém Premieru, kde jej používali s takovou samozřejmostí, že jsem nemohla pochopit jak to, že v době internetu mi jej internet neosvětlí. Ani překladač. Obrátila jsem se tedy na osvědčené živé lidské zdroje ve svém okolí, ale ani ty mi nepomohly a co hůř – vůbec je netrápilo, že netuší, co to znamená. Už nevím, jak a kdy, ale po dlouhém čase jsem „cameo“ odhalila.
Před pár lety jsem se takto trápila nad slovem „random“. Narazila jsem na něj ve znovu se rozvíjejícím českém blogosvětě a nějak mi překlad a kontext nedával smysl. A hle  – sama si jej dám nyní do nadpisu svého blogu! Pak se pustím do psaní, abych fotky spojila do nějaké smysluplné linie a celé si to pokazím… Ten svůj první random:


Hektické (jistě od výrazu hekat únavou) adventní období – tak se zpožděním oproti plánu konečně malá vánoční pozornost pro mé zákazníky.



Osudné rozhodování o diáři na další rok. Nakonec vyměním koně za koně, osvědčil se mi. Na jedné straně týden ve dnech, druhá strana pro poznámky – úkoly, lepičky pro radost. Další rok jako nespoutaná dobrodružka – sama si určím, v kterých dnech úkoly nakonec splním. Na bilancování je ještě brzo, lepičky z loňska jsem všechny nevylepila, ale o to víc jich budu mít na další rok!
























Vločky na okně. Ty jsem si moc přála - letos jsem si splnila muškáty do oken v létě a vločky v zimě. Odškrtnuto. Dokončena i poslední letošní zakázka. Vločková.




Sněžilo i další den. Druhý adventní víkend za námi. Ještě dva týdny... Odpočítávám dny nejen do Vánoc. Čeká mě velká změna, čekám velkou změnu.

Odjakživa se mi tu a tam stavá, že se zoufale nechytám. Vidím to jako dnes – prohlížíme si se spolužačkou ve Sportu míče. Já koukám na volejbalové, ona na basketbalové, hezky podle toho, co hrajeme, co nás zajímá a čemu „rozumíme“. U jednoho mi povídá: „Tenhle je dobrej, ale je mastnej.“ Udiveně a zvídavě okamžitě sahám na míč: „Vážně? A proč?“
Až jednou přestanu hledat věci, kterým nerozumím, myslím, že začnu opravdu stárnout. Až jednou nebudu narážet na výrazy a věci, o kterých nemám ani šajnu, budu nejen in, ale hlavně budu mladá. Asi si nechám počtvrté vysvětlit od muže, cože to jsou ty ipody, ipady a chytré telefony. Vyhladím tak pár svých vrásek. A tu mladistvou jiskru v oku, co tam aktuálně na konci svého blogu mám, tak tu mám díky tomu, že vím naprosto přesně, co je to ten, podle prodejců nejžádanější dárek letošních Vánoc – tablet. A vím taky, že není tablet jako tablet.
Krásný adventní čas! (Nejlépe v blízkosti několika generací, to je totiž nejlepší recept na věčné mládí – rodina).
 

Žádné komentáře:

Okomentovat