čtvrtek 25. dubna 2013

Kapesné





Pusťte mi dokument o výrobě v podstatě čehokoli a máte ode mě pokoj. Pokud bude černobílý, z pásové linky a z výroby něčeho naprosto běžného nebo naopak naprosto záhadného, tím lépe. Klidně se mě zbavíte na celý den. Stejně tak miluji obrázkové návody na různé vychytávky, jak se co dělá. Internet jich je plný a ke mně přicházejí většinou nečekaně na facebooku. Nehledám je, neschovávám, ale když mě přepadnou, jsem šťastná o to víc.
Naopak nijak se nehrnu k návodům a postupům, když podle nich mám něco dělat. Naladit čas na videu. Zapnout program na nové pračce. Sestavit skříňku. Upéct dort. U čeho bych mohla způsobit nezvratné škody (dort, skříňka), tam se přemůžu, u ostatního neohroženě bojuji bez návodu jen s vlastní intuicí.
Tak by se mi líbilo mít na blogu také rubriku „Jak se to dělá“, byť vzhledem k její pracnosti nikterak častou. Než někdy v daleké budoucnosti vypátrám, jak si vlastně lze blog rozrubrikovat, rovnou naservíruji první příspěvek. Jistě by to vypadalo lépe, kdybych více přemýšlela nebo si našla rady či postup, jak se dělá příspěvek „jak se to dělá“... Takto to máte takto:

Co k tomu potřebuji?







































Ruční papír podle vkusu, já vybrala jednoduchý smetanový s kousky blyštivé slídy, zelený s kousky trávy a pak rýžový červený (ten je jemnější). Tužku, stříbrnou fixku, tuš, pero, nůž, akvarelové pastelky, papírovou lepící pásku, které nevím, jak se říká. Fólii, drátek, kleštičky... 

Na co to potřebuji?
Budu vyrábět přání. Slavnostní. Originální. K významnému jubileu. Pro babičku. Růženku.
Chci je mít zdobné, s nádechem starých časů, s růžemi.





Ruční papír upravím do potřebného tvaru, přebývající okraj je dobré nestříhat, ale odtrhnout podle pravítka a ještě kraj "otlapkat" prsty, aby souzněl s ostatními přirozenými nepravidelnými okraji ručního papíru. Dekorativní kroucanec kroutím tužkou na papíře tak dlouho, až jsem s ním spokojená. Musí mi hezky orámovat plánovanou kytici růží. Pokud vám kroucení nejde, inspirujte se na google obrázcích, jen nezadávejte heslo kroucanec (schválně kdo asi může takové slovo používat a vyjede vám v obrázcích :o) ), ale lépe ornament. Nejsem zrovna zručná kreslířka, proto si výsledný kroucanec raději zrcadlově překreslím měkkou tužkou na průsvitný papír, otočím a obtáhnu už na přáníčko. Narozdíl od kopíráku takto jemně obtisklá tuha se potom mnohem lépe gumuje.

 

























Na kroucanci si vyznačím silnější místa (ideálně v zákrutách), která vyřežu. Je třeba si dát akorát pozor na to, aby se nikde nespojily a po vyřezání z kroucance drze jako kousky nevypadly z přáníčka. Ještě před vygumováním kroucance si zbylé čáry lehce vytlačím kružítkem nebo kovovou špičkou pentelky, abych o ně nepřišla úplně. Pak gumuju a gumuju. Nakonec celý kroucanec obtáhnu stříbrnou fixkou (stojí za to si pořídit kvalitní, ty levné stříbrné stáhnou přáníčko o level níž, to je pak lepší obtáhnout kroucanec černou fixkou  nebo tuší).
Dovnitř ozdobně napíšu přání. A je z půli hotovo!

 





Výrobu skutečně miniaturní kytice růží začnu přípravou stonku. Papírovou pásku přilepím na tlustší fólii - v žádném případě si neberte euroobal jako já, to by vám pak šla velmi špatně odlepit a vztekali byste se u toho! Akvarelovými pastelkami začmárám, vodou rozmažu a nechám zaschnout. Mezitím si uštípnu tři drátky, konce obalím vatičkou a pevně přichytím proužky papírové pásky. Z rýžového papíru vystříhám oválky (jen tak od ruky, nepravidelnost v tomto případě nám hraje do ruky). První omotám kolem vatičky a zase pevně přilepím proužkem pásky. Spodní část ještě jednou olepím další papírovou páskou, aby nabyla objemu a já neměla místo růžiček krokusy. 

Materiálová vsuvka: Samozřejmě namísto patlání akvarelovými pastelkami (a že i po zaschnutí to pořád trochu patlá a je potřeba si dávat bacha, abyste si neušpinili přáníčko) by šlo použít zelenou pásku. Tento postup jsem si vymyslela v dobách, kdy něco jako zelenou pásku bych těžko sháněla. A na druhou stranu naopak lístky růžiček místo z ozdobného rýžového papíru si lze vyrobit podobně - hedvábný papír pokreslit hezky nepravidelně více odstíny růžové či červené, rozmazat vodou, nechat uschnout a vualá - růžičky jako živé z nich jsou snad ještě živější.


























Ten trik s omotáním jednoho okraje oválku na špejli, v našem miniaturním případě na párátko, asi každý zná, že? Tak nejdřív přilepíme univerzálním lepidlem jeden lístek k poupátku nezakroucený, ostatní pak již zakroucené kol dokol hezky přirozeně, intuitivně, růžičkovitě a pokud možno čistě vytvarujeme a přilepíme.



























Z vymalované papírové pásky si ustřihnu silnější proužky, na jednom konci udělám zoubky, které mi vytvoří kališní lístky a zbytek pásky hezky omotám okolo drátku. S papírovou páskou se pracuje moc hezky, jen si nezapomeňte potom umýt prsty. Ze zeleného ručního papíru vystříhám malé lístky se zoubky. Opět jen tak od ruky, já ani růže nejsme stroj. Růžičky naaranžuji na přáníčko, nakroutím drátky dle potřeby a květy k přání lehce přilepím. Potom naříznu dvě dírky k provlečení mašličky, tu pak tedy provleču, uvážu a je hotovo!




























Žádná věda, žádná záhada. Trošku to dá práce, ne že ne, hodinku dvě na tom strávíte, ale myslím, že k výjimečné příležitosti to za to stojí.

A co to kapesné v nadpisu? To je tak, když kapesné chybí. Dlouho předlouho žádné nedostáváte a přesto vyrůstáte v dávajícím srdečném prostředí a chcete taky dávat. Pokud možno hodnotně. "Tak vyrobíš tatínkovi/babičce/dědečkovi přáníčko," řekne maminka. Tak vyrábíte - nejdřív malujete, stříháte, píšete, skládáte do něj básničky. Jedno přáníčkové období střídá druhé. Postupně kromě přáníček vyrábíte ale i jiné dárky. A protože se snažíte vyrovnat kupovaným dárkům, vyrábíte stále složitější a preciznější věci, až jednoho dne maturujete z výtvarky a předkládáte komisi poměrně netradiční spektrum výrobků. A že to mezi těmi výkresy, nanejvýš keramikou, tak nějak trčí a protože to podobně trčelo už jen dva roky před vámi, kdy maturovala vaše sestra, tak se vás učitelka nenápadně a skutečně "taktně" v postranní zeptá, jestli jsme jako doma nějak hodně chudí, na což nevíte, co říct. Teď už bych věděla: "To ne, nijak zvlášť, ale kapesné, kapesné, paní učitelko, to jsme tedy nedostávaly!" :o))
To bylo před 12 lety a klidně se vsadím, že dnes to u maturit z výtvarky vypadá dočista jinak a učitelky se ničemu nediví.
Toto přání představuje moje poslední období, "vývoj" ustrnul, když přišel Fler. Ale když je skutečně výjimečná příležitost...


2 komentáře:

  1. Puntíku, nádhera. Taky doma takto vyrábíme a vedu k tomu i děti. Tady je to samý kroucanec a u mně zas kroucenec :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, děkuji :o) Jojo, to se musí podporovat, v tom nebudu odporovat - osobně si vyráběných dárků vážím tak nějak víc, a myslím, že babičky, maminky a jiní to také musí tak cítit.
      Kroucenec je pro můj jazyk skoro jazykolam :-D

      Vymazat