pátek 2. srpna 2013

Obrázky z léta


To jsem si tak, po roce oživených řidičských schopností dostatečně sebevědomá, abych vezla dítě, naložila moje malé holky a vyrazila s nimi na výlet. Uprostřed týdne, protože se mi teď týden na pondělí, pátek, sobotu, neděli nedělí, prostě jen tak, protože je léto a k létu odjakživa pro nás se sestrou patřily prázdniny u babičky a dědečka.

Pro malou Barborku je "pojedeme za prababičkou a pradědečkem" okamžitě spouštěčem hlášky "chceš pohladit slepicu". Od doby, co byla babička v nemocnici a dědeček se ujal starosti o krmení zvířat, byl vnesen do tohoto každodenního úkolu řád. Jako do všeho, do čeho se kdy dědeček pustil.
Nevím, jak moc si na řád potrpí zvířátka, v každém případě tato černá slepice si dědečka tak oblíbila, že si ji dědeček při každém krmení musí hladit. A nechá se vzít i do náruče a hladit i od jiných. Třeba od malé Barborky k její velké radosti.































Vím ale jistě, že jistá míra babiččina chaosu stojí za úspěchem a neopakovatelností jejího vyhlášeného kuchařského umění. Když se sestře onehdy nepodařilo uvařit stejně dobré bramborové knedlíky, při další návštěvě jsme měly názornou ukázku, abychom viděly "kolik" se tam přidá té mouky, protože babička nějakou váhu vůbec nepoužívá. Na babiččinu instruktáž se dědeček nemohl dívat, proto nás příště čekal  připravený podrobný recept. Já se do nich ještě nepustila, za to jsem si ho pod názvem "Bramborové knedlíky podle babičky - přesný recept zaznamenal dědeček" přepsala do své kuchařky - úplně jsem při tom viděla, jak dědeček každé přisypání mouky bere babičce z ruky, pečlivě odvažuje, sčítá a tak ingredience v receptu jsou zaznamenány na gram přesně, každý krok detailně popsán. To by bylo, abych je pak neměla jako od babičky!









































Jisté je, že babiččiny polívky se zásadně podílely na mé definici "jsem polívková", sedmikrásky na louce za domem, kde jsme jako malé běhaly, přidaly "sedmikrásku jako mou nejoblíbenější květinu" a zasunuté vzpomínky na uspávání v ložnici jistě stály za tím, že se mi nejlépe a nezdravěji spí v chladu. Chvála chladných ložnic!










































Nejoblíbenější hrníček. Nepřekonatelný kynutý štrůdl. Vánoce, Velikonoce, svátky - vše pěkně pospolu vystavené.. Zavedou někdy má vnoučata také takový eklektismus do mé domácnosti, nebo tomu přidělím krabičky a pečlivě vše v nich schovám do skříněk? Budu po babičce nebo po mamince? :o)


Popíjíme kafíčko, vykládáme, mlsáme, krásně nám je. Na malé děti je ale takové vykládání dlouhé, musíme Barborku unavit na seně.



































Kdy a jak se to přesně stane, že malý člověk přestane mít práci rád? Když snad skoro každé dítě ze začátku tak strašně rádo pomáhá - s nádobím, vařením, pečením, vysáváním nebo i s hrabáním sena...







































"Ještě to shrábnu okolo a půjdeme", řekl dědeček a pustil se do shrabování zapomenutých klásků. Na paty se mu pověsil červený nohsled, který se s vervou pustil do toho stejného - ovšem s opačným výsledkem.

Možná, když ti okolo nemají na pomoc toho malého trpělivost (i když vím, že v přemíře úkolů, stresu a práce se skutečně často na takové zdržení nedostává trpělivosti).... Možná když všude okolo slyší, že se někomu "nechce", když vnímá, že od práce se každý okolo drží dál, že to dobré je zábava a volný čas, ne práce. Jak propastný rozdíl od generace mých prarodičů, za jejichž mládí platila práce za hodnotu samu o sobě. Můj dědeček říká, že práce je vlastně to jediné, z čeho má člověk opravdu radost. Jak stárnu, čím dál víc chápu, jak to myslí, a že má pravdu. Naučit své děti mít práci rád - to je jedna z nejlepších věcí, co jim rodiče můžou do života dát.

Po jajodové zmrzlině to unavené dítě znovu ožilo! Tak dáme ještě procházku s babičkou okolo vesnice.





























Když nejde pampeliška zfouknout, Barborka si hnedle poradí. Poznat rmen od heřmánku se bude hodit (ptám se na to snad vždycky, budu si to tentokrát už pamatovat? :o) )




























Kdo pozná třezalku?




K večeru přijiždíme s úplně "vytuhlou" Barborkou v autosedačce. Zatímco dospává, očišťuji poklady, co jsem si od babičky přivezla.










Poklady z babiččiny zahrádky.





























Tak jsme se krásně měly!