Kapesné

Pusťte mi dokument o výrobě v podstatě čehokoli a máte ode mě pokoj. Pokud bude černobílý, z pásové linky a z výroby něčeho naprosto běžného nebo naopak naprosto záhadného, tím lépe. Klidně se mě zbavíte na celý den. Stejně tak miluji obrázkové návody na různé vychytávky, jak se co dělá. Internet jich je plný a ke mně přicházejí většinou nečekaně na facebooku. Nehledám je, neschovávám, ale když mě přepadnou, jsem šťastná o to víc.

Naopak nijak se nehrnu k návodům a postupům, když podle nich mám něco dělat. Naladit čas na videu. Zapnout program na nové pračce. Sestavit skříňku. Upéct dort. U čeho bych mohla způsobit nezvratné škody (dort, skříňka), tam se přemůžu, u ostatního neohroženě bojuji bez návodu jen s vlastní intuicí.

Tak by se mi líbilo mít na blogu také rubriku „Jak se to dělá“, byť vzhledem k její pracnosti nikterak častou. Než někdy v daleké budoucnosti vypátrám, jak si vlastně lze blog rozrubrikovat, rovnou naservíruji první příspěvek. Jistě by to vypadalo lépe, kdybych více přemýšlela nebo si našla rady či postup, jak se dělá příspěvek „jak se to dělá“... Takto to máte takto:

Co k tomu potřebuji?

Ruční papír podle vkusu, já vybrala jednoduchý smetanový s kousky blyštivé slídy, zelený s kousky trávy a pak rýžový červený (ten je jemnější). Tužku, stříbrnou fixku, tuš, pero, nůž, akvarelové pastelky, papírovou lepící pásku, které nevím, jak se říká. Fólii, drátek, kleštičky... 

Na co to potřebuji?

Budu vyrábět přání. Slavnostní. Originální. K významnému jubileu. Pro babičku. Růženku.

Chci je mít zdobné, s nádechem starých časů, s růžemi.

Ruční papír upravím do potřebného tvaru, přebývající okraj je dobré nestříhat, ale odtrhnout podle pravítka a ještě kraj "otlapkat" prsty, aby souzněl s ostatními přirozenými nepravidelnými okraji ručního papíru. Dekorativní kroucanec kroutím tužkou na papíře tak dlouho, až jsem s ním spokojená. Musí mi hezky orámovat plánovanou kytici růží. Pokud vám kroucení nejde, inspirujte se na google obrázcích, jen nezadávejte heslo kroucanec (schválně kdo asi může takové slovo používat a vyjede vám v obrázcích :o) ), ale lépe ornament. Nejsem zrovna zručná kreslířka, proto si výsledný kroucanec raději zrcadlově překreslím měkkou tužkou na průsvitný papír, otočím a obtáhnu už na přáníčko. Narozdíl od kopíráku takto jemně obtisklá tuha se potom mnohem lépe gumuje.

 

Na kroucanci si vyznačím silnější místa (ideálně v zákrutách), která vyřežu. Je třeba si dát akorát pozor na to, aby se nikde nespojily a po vyřezání z kroucance drze jako kousky nevypadly z přáníčka. Ještě před vygumováním kroucance si zbylé čáry lehce vytlačím kružítkem nebo kovovou špičkou pentelky, abych o ně nepřišla úplně. Pak gumuju a gumuju. Nakonec celý kroucanec obtáhnu stříbrnou fixkou (stojí za to si pořídit kvalitní, ty levné stříbrné stáhnou přáníčko o level níž, to je pak lepší obtáhnout kroucanec černou fixkou  nebo tuší).

Dovnitř ozdobně napíšu přání. A je z půli hotovo!

 

Pruhovaná svadba

Datum: 30. 3. 2013 v 11 hodin dopoledne.

Místo: „Parádní seknice“, u obřadního francouzského okna.

„Sešli jsme se tu v tento krásný jarní den…

abychom spojili tyto dva košiláčky ve svazek manželský...“

A dál už to znáte. Jenom taková malá svatba, nic velkého, nic vážného. Tedy ne, že by to košiláčci nebrali vážně, berou se naprosto vážně! Matrikářka si na to vzala krajkovou halenku, nevěsta má kytici a okolo nich jejich nejbližší.

A už jsou svoji a už jsou šťastni! Ještě svatební foto:

V takovou chvíli by se hodilo přidat ještě nějaké moudro. Jak to jako udělat, aby jim to štěstí vydrželo, zůstalo u nich. Myslím, že na to těžko najít univerzální recept. Ale asi by v něm neměla chybět alespoň tato ingredience: snaha z obou stran myslet na druhého a občas kvůli tomu zapomenout na sebe samotného. Což ovšem předpokládá, že tam už zamícháte lásku, jinak k té snaze schází motivace, a taky špetku štěstí na tu správnou osobu, s kterou to celé pečete.

Ale že jsme akorát oslavili čtyřleté výročí našeho manželského štěstí, a to by někdo mohl tvrdit, že je na mudrování málo, tak radši schovám moudro velkému zkušenému košiláčkovi do kapsičky a budu přát nám, košiláčkům a všem ostatním, kdo o to stojí, aby jim to vydrželo.

Když se dívám na naše babičky a dědečky, ty spolu šťastné, tak si říkám, že ta snaha za to stojí.

 

Co však můžu závěrem říct naprosto přesně a pravdivě,
že tato polštářková věž měří 74 cm, protože jsem to měřila.
Taky jsem se půl hodiny snažila, aby mi nespadla a vydržela na focení, což se nakonec povedlo, asi tak na tři vteřiny, což je na vyfocení docela málo. Proto ji nakonec vzadu jistí velké pravítko.

Proměna

Naše redakce vybrala pro náš jarní speciál pana Bedřicha, který po dlouhé zimě požádal náš magazín o pomoc s vytvořením jarní image. Proměny se ujal zkušený dream team studia Postřižiny. 

  Pan Bedřich, ač drsnosrstý jezevčík, má poměrně jemné, přirozeně se vlnící vlasy. Péči o svůj vzhled dosud nevěnoval velkou pozornost a i nadále vzhledem ke svému pracovnímu vytížení nehodlá svému zevnějšku věnovat každodenně příliš času. Že mu panička už delší čas říká, že vypadá jako zvíře z Krásky a zvířete, mu nevadí, naopak chápe to jako zjevnou lichotku. Co se ho však dotýká více, že jej používá jako poznávací znamení při předávání kvásku („budu mít s sebou malého pejska se sestřihem typu smeták“). Smeták je už od štěněčích let jeho soupeř a nepřítel, s kterým svedl nejednu bitvu, a rozhodně si nepřeje nosit jeho styl.

Proto bezradnému panu Béďovi doporučil náš hvězdný hérstajlista Thomas radikální sestřih, módní guru Madelén mu poté naplánovala pořádnou koupel.

Nejdříve bylo potřeba nastolit  mezi panem Bedřichem a naším vlasovým mágem důvěru. Hipísácké srdce pana Bedřicha, jinak velmi nebojácného, se přece jenom trochu obávalo ztráty huňaté hřívy. Tři (až dvacet) piškótků a srdečný přístup kadeřníka Thomase pomohly panu Bedřichovi vyrovnat se s takovou lví ztrátou.

Po krátkém listování v katalogu účesů společným rozhodnutím vybrali sestřih „na krátko“, který bude nejen praktický, ale bude panu Bedřichovi i velmi slušet. Proměna trvala vlasovému mágovi necelou půlhodinku a pan Béďa po ní neskutečně oživl.

Nadšený pan Bedřich vyjádřil opravdu velké díky kadeřníkovi hvězd Thomasovi. Zbývalo už jen uklidit studio a zakončit proměnu důkladnou koupelí. 

A takto proměna pana Bedřicha dopadla.

  A co na proměnu říká spokojený pan Béďa? „Teď se za mnou budou fenečky na ulicích teprv otáčet!“ Se svou  novou podobou se pan Bedřich cítí spokojenější a sebevědomější. A má plány i do budoucna – pokud na novou image v nejbližší době nesbalí nějakou super kost, začne si budovat kariéru jako lajfstajlový poradce – bude radit fenečkám, jak během půl hodiny zhubnout do plavek!