pondělí 27. května 2013

Příště



Dnes tomu jsou přesně tři měsíce, co jsem upekla rozlučkové muffíny, naposledy vypnula počítač, zavřela přepážku, vyklidila skříňku, zkrátka sekla s prací v práci. Po čtyřech dlouhých a „jen dočasně“ létech, po roce dodávání si odvahy jsem skočila. Znajíc kam – do neznáma. Krásný to den!









































Stýská se mi po skvělé šéfové, výhledu z okna, pěkném prostředí, fajn kolegyni a také po tom dostávat za práci zaplaceno.
Můj první den v nové práci mi moje nová šéfová upekla bábovku, můj nový kolega mě ohromně srdečně uvítal a slunce mi tak krásně svítilo pod šicí stroj. Ještě krásnější to den!






































A jak to vypadá po třech měsících?
Tak předně se ukázalo, že moje šéfová má naprosto nereálné představy o tom, co všechno jsem schopna za den zvládnout. Taky má pořád spoustu různých plánů a bábovky mi už nepeče. Jen se divím, že pořád taktně mlčí nad tím, jak odkládám některé věci, které jsme si jasně řekly, že by bylo dobré udělat, či dokonce pravidelně dělat.
Z mého kolegy se vyklubal totální flákač! Půlku pracovního dne prospí a co hůř – nejraději na mém klíně. Když pracuji na počítači, tak mu tohle harašení mohu tolerovat, ale hrbit se s ním u šicího stroje, od kterého ještě navíc musím odbíhat k žehličce, to je vážně problém. A tak často máme mezi sebou spory a skoro až na sebe štěkáme!

Daří se střídavě oblačně, ale jsem na cestě a vážně šťastná. Připravená na to, že možná z ní budu muset sem tam odběhnout, ale rozhodně tééé cesty se nevzdáám!



















Co mi ale docela chybí, co už si teď příliš nedopřávám, byly moje úterní dopolední blogové výlety. Většinou nikde nikdo, práce hotová nebo ještě nepřipravená a tak jsem si klíďo píďo dvě i tři hodiny téměř bez vyrušení projížděla různé blogy. Food blogy. Blogy o bydlení. O knihách. O podnikání. A fashion blogy.









čtvrtek 23. května 2013

Černý kůň

Náš Černý kůň se, jak jsme očekávali, černým koněm nestal. Přesto jsme si celou nominaci skutečně neskutečně užili. Já kupříkladu i tím, že ze samé podpory a sdílení se svým mužem jsem zničehonic samovolně přešla do tohoto povážlivého plurálu! Budiž mi omluvou, že to na mě přišlo, až těsně před/záhy po vyhlášení, do té doby jsem jasně rozlišovala JEHO sbírka, Tomáš BYL nominovaný, žádné "uvidí se, jestli vyhrajeME". Abych ten humbuk okolo toho, který začal zčistajasna nečekaně jedním telefonátem, a pak se velice poklidně a nehumbukově dva měsíce pozvolna vlekl přes malou recenzní zmínku k autorskému čtení, až po čtrnáct dní na to k vyhlášení vítěze, trochu rozřinčela, usmyslela jsem si, že oslavím úspěch mého muže ušitím jednoho modrobílého širokánského košiláčka a ještě uplstěním knírku, který by už jen potvrdil mužnost jeho široširé hrudi.






































Že to nedává smysl? Košiláček, kůň, sbírka, knírek, nominace? Tak v tom případě tam musím přidat ještě slovo Oringle. U Petry na blogu jsem totiž narazila na nabídku výměny. Takový starodávný systém - ten umí to a ten zas ono a všichni dohromady budeme mít (ra)dost! Mlsně jsem koukala už u první výzvy, ale troufla jsem si až po zopakování. A myslela jsem si původně úplně na něco jiného - na obrázky do chodby. Na chodbě mám totiž už rok a půl pověšené dva rámečky. Před tím byly půl roku položené ladem bokem a připravené k nějakému vlastnoručnímu zaplnění, až jsem jednou řekla: "Dost již! Muži, pověs mi je, mě to bude aspoň více motivovat." Po roce a půl tedy chodíme dál kolem krásných prázdných rámečků a teď taková příležitost chytit dvě mouchy do jedné dlaně!

Petra vytváří krásné obrázky, líbí se mi od ní v podstatě naprosto všechno a kdybych nenarazila na svou nerozhodnost (ono totiž takové obrázky do domu jsou vždy velmi těžkou rozhodovací zkouškou, kterou blíže vysvětlím v nějakém dalším blogu s domácím dobrodružstvím), už by nám na chodbě prázdné rámečky nevisely. Ale to by mě pak také nenapadlo něco docela jiného, mnohem lepšího, co zaplní další naše prázdné obrazové místo a koneckonců i další prázdný, byť dosud nevisící, rám. A tak jsem si vymyslela na Petru obraz na míru, obraz na Tomášovu báseň!
























Obraz jsem předem konzultovala s mým vrchním básníkem, k jehož poctě a věčné slávě nám v bytě také viset má, i báseň vybral sám. Jinak měla ale úplně vše v rukách Petra a z výsledku jsme byli oba úplně nadšení. Ten obraz k básni, k nám, k bytu totiž sedne jedna báseň. No vážně:


















































Celý příběh je ještě opepřen určitými náhodami (jakože třeba Petra psala diplomku na téma nositelů Ceny Jiřího Ortena, jakože je fanynka Poirota...), které nám tomu všemu daly punc osudové záležitosti.

Z veletrhu Světa knih jsem si navíc ještě přivezla desku na ten gramec pod obrazem, kterou jsme jako malé se sestrou milovaly a kterou jsme měly bohužel jen půjčenou, a také obrázek od malých ilustrací, kterou okukuji také dlouho a přímo na tento obrázek si dlouho myslím. To jsme totiž celí my i s Béděm (i když ten má kratší nožičky)!
























A také jsme si přivezli chřipku, která nás oba úplně zdolala. Za oknem nám zatím vyrostla pouť, a tak Křemílek s Vochomůrkou čekají, až se malá Barborka vykolotočuje a teta uzdraví, aby jí jejich zamilovanou desku mohla pustit. Chřipku si tu léčíme hlavně pomocí canisterapie. Náš canisterapeut je vyznavačem tzv. pasivní drbací metody, kdy pacient je pouze neustále a všude vystavován možnosti léčit se drbáním vždy vystaveného psího bříška, samotná aktivní léčba pak spočívá už jen na pacientovi.


pátek 10. května 2013

Přiznej barvu!

Beruška se nám sedmkráte přiznává k červené hned za brankou. U potoka Béďa ohlašuje bílou a žlutou.

 Kolem kostela nás příroda jednoznačně přesvědčuje o zelené.































Ale pak zničehonic vytáhne jasný trumf: fialovou!



 Béďa sám se přiznává k barvosleposti a hlavně k tomu, že ho mnohem víc než barvy zajímají vůně. Žejo?
























U Pointy vyhrává barva barevná!






































A mně doma přibylo něco voňavého a něco barevného. Ale o tom až příště, teď už honem brm brm zase do práce.